Klidožití

 

Roku 1793 byla do prostor prelatury zakoupena Dürerova Růžencová slavnost, která byla roku 1934 předána Národní galerii v Praze. Společně s ní byl zakoupen dnes nezvěstný obraz Madonna della sedia, pokládaný dříve za originál Rafaela Santiho z Urbina. Tato i další díla záhy přilákala pozornost především německých badatelů umění, kteří při svých strahovských návštěvách upozorňovali na množství kvalitních maleb zde shromážděných.

 

Zvolením Jeronýma II. Josefa Zeidlera do funkce opata roku 1834 se pak začala psát nejvýznamnější kapitola strahovského sběratelství. Již roku 1835 se nový opat rozhodi pro účely zřízení obrazárny zrekonstruovat velký biliárový sál ve druhém patře konventní budovy a o rok později tam soustředil většinu hodnotných obrazů z celé kanonie. Vedle početného souboru gotických desek a příkladů rudolfinského malířství to byl široký okruh nejrůznějších tématických skupin - od cirkevnich motivů, přes portrét, krajinu, zátiší až po mytologické výjevy. Společně s renomovanými autory evropského formátu byla vobrazárně prezentována dila tzv. „kleinmeistrů, dále kopie a falsa, považovaná mylně za originály.

 

Ve sbirce Strahovské obrazárny nalezneme práce autorů z českého prostředí, například B. Sprangera, J. Heintze, J. J. Heringa, A. Stevense, M. V. Halbaxe, K. Kupeckého, P. Brandia, V. V. Reinera, A. Kerna, I. Raaba, N. Grunda, F.X. Procházky, vedle toho dila Franse II. Franckena, G. van Valckenborcha, A. van Dycka, A. F. Boudewynse, J. K. Lotha, S. Ricciho, A. Celestiho, G. Dizianiho, generace malířů rodiny Roosových a řady dalších

 

S rozrůstajícím se počtem inventovaných maleb byla jejich část vystavena rovněž v tzv. balkónové místnosti (Balkonzimmer). nacházející se vedle dnes již neexistující terasy ve východnim křidle konventu směrem k městu. Zde byly umístěny převážně menší formáty, často s náměty zátiší. Kombinace zevrubné prohlídky miniaturních detailů na obrazech společně s jedinečným panoramatickým pohledem na město z oken a terasy nepochybně skýtal unikátní vizuální zážitek, i když pouze omezenému počtu návštěvníků, neboť klášterní galerie se nacházela v prostorách klauzury.

 

Po obsazení kláštera komunistickým režimem v dubnu 1950 byla sbirka následně rozptýlena do řady státních institucí, některé obrazy byly později rozprodány a zcizeny. Postupně se vytrácející povědomí o existenci Strahovské obrazárny se podařilo alespoň částečně připomenout dvěma výstavami, uspořádanými v letech 1973 a 1974 v kostele sv. Rocha přímo v areálu strahovského kláštera.

 

Restituce po roce 1990 umožnila shromáždit část sbírky zpět na Strahov a následně prezentovat zlomek sbírky obrazů ve veřejnosti přístupné obrazárně. Současně probíhá též vědecké zpracování obrazového fondu. S obrazy ze strahovských sbírek se nyní často setkávají návštěvníci příležitostných výstav a to nejen v České republice, ale i v zahraničí. Tak se kupříkladu květinová zátiší octia na výstavě „Mezi zátišími, uskutečněné roku 2003 v Oblastní galerii Liberci.

 

Libor Šturc